Runde 2008 – opožděná sezóna

Necelé 4 dny prodlouženého posledního červnového víkendu, které jsme strávili na norském ostrově Runde, přinesly mnoho zajímavého a také jedno malé zklamání – papuchalkové, kteří jsou hlavní atrakcí a magnetem, se letos opozdili a tak jeden z hlavních cílů naší cesty – vidět papuchalky nosící na hnízdo rybičky – se nám nesplnil.

Že bude letošní sezóna slabší naznačovalo již počasí brzského jara – při mé první návštěvě ostrova v polovině března tohoto roku byl ještě celý ostrov pod sněhem a dokonce zákaz vstupu do vyznačených území, který normálně platí od 15.3., byl zrušen – nebylo se na co koukat, koho rušit. Jedinými obyvateli chladného březnového Runde byli druhy zdržující se zde celoročně nebo alespoň po větší část roku – terej bílý (Morus bassanus), kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis) a racek tříprstý (Rissa tridactyla). Po papuchalkách nebylo v té době ani památky, ti byli tou dobou teprve spatřeni v malých hejnech u Bergenu jak táhnou na sever – možná právě i na Runde…

Tedy k naší červnové výpravě. Po počátečních obavách se počasí nakonec přece jen umoudřilo a po celou dobu naší návštěvy bylo v ideálním stavu s občasnými přeháňkami střídajícími se s jasnou oblohou a příjemnými teplotami do max. 20 stupňů. Protože jsme přijeli v době těsně po letním slunovratu, bylo možné fotografovat téměř neustále – kromě přibližně 4 hodin mezi 23.00 a 03.00 kdy se mírně sešeřilo. Počet turistů na ostrově byl také ještě docela udržitelný i když večer kolem osmé se na skálu s papuchalky začaly trousit malé skupinky z kempu a na skále brzy nebylo k hnutí. Brzy ráno sice nebyl na skále nikdo ale také žádní papuchalkové. Problém ale byl, že jich mnoho nepřilétlo ani večer, většinu dne trávili na vodě a na útes se vraceli jen zřídka a to v počtu jednotlivců, rozhodně ne desítek a už vůbec ne stovek. Letošní dlouhá zima zřejmě způsobila zpoždění zahnízdění a snůšky vajec – malí papuchalkové se ještě nevylíhli a tak dospělí zatím neměli plné „zobáky“ práce se sháněním potravy. Když ani brzské ranní vstávání ani pozdní večerní vysedávání na skále nepřineslo ovoce, rozhodl jsem se věnovat ostatním druhům.

Z fotografovaných ptáků vzpomenu krátce jen ty nejaktivnější. Nejvíce viditelným ptákem uvnitř ostrova je určitě chaluha velká (Stercorarius skua), které se zde viditelně daří a jejíž stavy stále stoupají – bohužel na úkor ostatních mořských ptáků. Na ostrově se dnes vyskytuje v podstatě po celé ploše horní části ostrova, často je slyšet jak se ozývá z hustého porostu trávy když ji vyruší nějaký vetřelec nebo je vidět kroužící jedince nad ostrovem, kteří občas zalétnou na útesy za potravou. Jednou jsem napočítal i 12 jedinců současně plachtících ve vzduchu. Když si přivstanete, můžete je bez problémů potkat i na pěšině vedoucí na skálu s papuchalky. Jsou to ptáci nebojácní, často se k nim dá dostat na pár metrů, při ohrožení hnízda jsou ale velice nepříjemní a při náletech se člověku ježí chlupy – to když na vás zaútočí a uhne sotva metr nad hlavou s roztaženými útočícími pařáty.

Ke kolonii tereje bílého (Morus bassanus) je horší přístup – k vysokému nepřístupnému útesu se lze nejsnáze dostat na loďce – placené túry se v případě zájmu konají několikrát denně a stojí 180 NOK za osobu. Trvají 2 hodiny a určitě stojí za to, ovšem na kvalitní focení to není – stačí větší vlny a není šance na lepší fotku. V březnu bylo možné fotit letící tereje ze skály u majáku, teď v červnu loví terejové v jiné části moře a přes maják téměř nelétají takže i šance na kvalitní fotku je malá.

kormorána chocholatého (Phalacrocorax aristotelis) si lze vyčekat na skalách u břehu, kde s oblibou odpočívá i když k velkým koloniím s až několika sty jedinci na lokalitě „Skarveura“ se nejlépe dostaneme opět po vodě. buřňáka ledního (Fulmarus glacialis) lze sledovat na několika lokalitách vhodných i k focení jak v letu tak jedinců či párů hnízdících v koloniích na útesech.

Za zmínku ještě stojí krkavec velký (Corvus corax) – pravidelný obyvatel skály na Kaldekloven nebo kolonie racka tříprstého (Rissa tridactyla) ve spodních partiích útesů – na jednom takovém útesu jsem byl svědkem boje dvou jedinců o hnízdní místo. Nikdy bych si nemyslel, že ptáci, kteří vypadají tak mírumilovně se mohou chovat tak výbojně – oba jedinci, pravděpodobně samci, se o místo prali nepřetržitě snad půl hodiny. Po usednutí jednoho na oblíbené místo přilétl druhý a na prvního doslova skočil a zaútočil zobákem. Ve vířivém krkolomném pádu oba často společně skončili o deset metrů níže na skalnatém útesu. Zakrvavené zobáky a vytrhané peří jasně hovořily o tom, že dobré místo na hnízdění má v tuto dobu cenu zlata.

Tento krátký report je spíše rozloučením se na léto neboť během července a půlky srpna budu pracovně mimo nebo na dovolené. Pro případné návštěvníky ostrova Runde kteří chtějí pozorovat krmící papuchalky – vylíhnutí mladých a krmení začne pravděpodobně během jednoho týdne takže pokud přijedete v době od ca 7. července do poloviny srpna, bude jistě na co koukat…. A co fotit samozřejmě.

Další větší aktualizace a fotografie z Runde i z jiných lokalit přibudou na stránkách bohužel až v srpnu, do té doby všem dobré světlo a mnoho krásných fotografií a okamžiků strávených v přírodě…