Ptákem, který se pro nás stal doslova symbolem Vnějších Hebrid je chřástal polní (Crex crex) – nejen, že se o něm dočtete ve všech letácích o avifauně Hebrid ale jistě se s ním zde i setkáte – ať už při návštěvě některých z místních rezervací nebo prostě jen při časné ranní nebo večerní procházce – vždy ho prozradí jeho nezaměnitelný chrčivý hlas ozývající se odkudsi z trávy. Hned v prvním B&B na samém severním výběžku ostrova Lewis nás majitelka upozorňovala, že se kvůli chřástalímu volání nevyspíme i když to nakonec nebylo tak horké. Mě spíše přilákala malá lokální rezervace u vesnice Fivepenny – mokřady s jezírkem obývala početná populace racka chechtavého (Larus ridibundus), v rezervaci hnízdilo množství čejek chocholatých (Vanellus vanellus) a vodoušů rudonohých (Tringa totanus), kteří často posedávali na dřevěných plotech okolo jezírka. Mnohem zajímavější a to nejen členitější krajinou ale i rozmanitější avifaunou byla pro mě jižní část Vnějších Hebrid s ostrovy North a South Uist. Téměř na každém místě bylo něco k vidění – ať už to byli všudypřítomní ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus) prohledávající svými dlouhými červenými zobáky každou píď země, čejky chocholaté (Vanellus vanellus) okouzlující svým akrobatickým letem a komickým voláním, jespáci obecní (Calidris alpina) v krásném letním šatu odpočívající na březích mořských zálivů, bramborníčci posedávající na plotech kolem cest nebo křepelka polní (Coturnix coturnix) ozývající se odněkud zpoza zarostlých dun na pobřeží Atlantiku.