Home Fotoblog Ptáci Jsem vrah! A co vy…?

Mapa návštěvníků

Nejnovější fotografie

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

lyskonoh úzkozobý, samice / Red-necked Phalarope, female (Phalaropus lobatus)

Nejnovější v portfoliu

Poslední články

Poslední pozorování

Pondělí, 23 Srpen 2010 22:10

Jsem vrah! A co vy…?

 

Je obtížné se s tím smířit ale někdy se dějí věci přesně naopak, než by si člověk přál. Stalo se vám někdy, že jste chtěli někomu pomoci a místo toho jste mu ublížili? Máte rádi přírodu a chcete jí pomáhat, rádi pozorujete ptáčky a poslední věc, kterou byste chtěli, je jim ublížit? Přesně to se ale někdy stane.

 

Kolika ptákům se podaří "dožít se přirozené smrti" stářím??? (Útesy ostrova Jan Mayen)

DSC03670

 

Příběh první: Linduška v trávě

 

Místo činu: ostrov Runde, Norsko

Čas: červenec 2008

Scéna: Je brzké letní ráno a já vyrážím na liduprázdný kopec fotografovat chaluhy velké. Odbočuji z vyšlapané cestičky a začínám se brodit zarosenou vysokou trávou. Ujdu asi 20 metrů když mi zpod nohy vylétne malý ptáček – téměř mě vyděsí a já si vzápětí uvědomuji, že lindušky luční si stavějí nenápadná hnízda v trávě, která opouští právě jen když už jim člověk tak tak šlape na záda. Tentokrát se nic nestalo, kontroluji hnízdo s krásnými malými vajíčky a opatrně a zahanben svou neznalostí opouštím scénu…

 

Příběh druhý: Setkání s monstrem

 

Místo činu: Aberdeenshire, Skotsko

Čas: květen 2009

Scéna: Před hodinou jsme opustili letištní halu v Aberdeenu a vyzvedli si v půjčovně monstrum (= Opel Insignia). Jsme právě na začátku naší velké skotské cesty a před námi je jistě spousta krásných zážitků s ptáky. Je krásné slunné pozdní odpoledne a my vjíždíme mezi čerstvě zelené pastviny lemované křovinatými mezemi, autíčko tiše šlape, člověk se cítí až romanticky, je to ale krása na tom světě…vtom se zleva bleskově přiřítí malý stín, „duc“, téměř neznatelný náraz a v zrcátku matně sleduji mihotající se tělíčko zapadající do trávy. Přežil to ten drobek? Nemám odvahu se  vracet. Nálada klesá na bod mrazu, romantika je ta tam – je květen, sražený pták byl pravděpodobně rodič shánějící potravu pro čerstvě vylíhlá kuřátka… :-(

 

Příběh třetí: Velká Škoda

 

Místo činu: Måløy, Norsko

Čas: červenec 2010

Scéna: Po 4 deštivých dnech strávených na ostrově Runde se vracím do Bergenu. Je pozdní odpoledne, ještě jsem se zajel podívat na malebnou krajinu ostrova Måløy a nyní se "řítím" sedmdesátkou naší velkou Škodou Octavia do mírného stoupání. Silnici lemuje hustá zeleň keřů a stromů. Podobně jako před rokem vylétá z křoví nečekaně pták a střetává se s autem – nestačím dostatečně rychle zareagovat. Zastavuji auto u krajnice a jdu se podívat. Malý pták na kraje silnice už nedýchá – je to mladá pěnice hnědokřídlá – patrně ještě málo zkušená aby si dávala pozor na silniční provoz. Bohužel už nikdy nebude mít šanci naučit se, jak se vyhýbat smrtelnému nebezpečí člověka a jeho „úžasných“ vynálezů. Jedu smutně domů a představuji si, kolik asi ptáků se nenarodí tím, že jsem přetnul linii tohoto jednoho ptáka.

 

Těžko se to přiznává ale téměř během jednoho jediného roku jsem zabil dva ptáky – kolik jich asi zabije člověk, který přírodu kolem sebe nevnímá a navíc jezdí jako blázen (považuji se za mírného řidiče)? A co vy, taky znáte ten pocit zmaru a vzteku sám na sebe? Člověk by se nejraději neviděl a strávil zbytek života někde na samotě daleko od výdobytků moderní doby, kterým se příroda nedokáže bránit. Jezděte prosím opatrně!
Aktualizováno Čtvrtek, 27 Leden 2011 09:03
 
Komentářů (18)
  • Tomáš Hilger

    Jirko taky se mi to letos stalo. Několikrát. Neuděláš nic a ještě na tebe ostatní vztekle troubí - nedivím se, ale většinou se snažím se střetu vyhnout i za cenu toho že rozbiju auto. Vždy mě strašně mrzí když mi pod koly zahyne nějaký živočich. Mám toho letos na svědomí víc než ty, bohužel - raději bych to měl vyfocené

  • Jirka Slama

    Ahoj Tomasi, je to vzdy takova rychlost, ze se tomu da tezko zabranit, nejhorsi je ten pocit, ze jsi zpusobil neco, co z hloubi duse nesnasis a pritom s tim nic nenadelas...

  • Jirka

    Muzu te uklidnit, kazdy se boji o sve auto (a ti co jezdi jako blazni ve svych nablyskanych sportacich jeste vic). Takze tohoto bych se nebal.

    Samozrejme kazdemu se obcas stane, ze nechtene ublizi nejakemu zvireti. Bohuzel s tim se neda nic delat, jen se musime snazit byt co nejopatrnejsi.

  • Jirka Slama

    Jiste, me by jen zajimalo, jak to maji ostatni fotografove a birderi a jake jsou jejich pocity - ma nekdo proti srazkam vubec nejaky recept? jako treba Tomas (radsi odru auto nez zabiji ptaka)?

  • Petr Bambousek  - Vražda vs. zabití

    Ahoj Jirko,

    musím říct, že je to hodně zajímavý článek, resp. úvaha. Sám jsem něco podobného řešil (v sobě) a došel jsem asi k tomuto:

    Je třeba rozlišit, co je úmysl a co je nešťatná náhoda a daň za civilizaci (které jsme součástí, ať se nám to líbí nebo ne). Počítám se mezi lidi, kteří se snaží eliminovat podobné incidenty na minimum. Dělám vše proto, aby k tomu nedocházelo a musím konstatovat, že mám letos (vědomě) na svědomí smrt jednoho kosa kamikadze. Mrzelo mě to, do konce jízdy jsem mlčel a v hlavě se mi honilo spousta myšlenek, jak tomu šlo zabránit. Kdybych vyjel o 10 sec dřív nebo o 10 sec později, tak jsme se v pohodě minuli.

    Pak jsem si vzpomněl, kolikrát jsem podobné srážce zabránil tím, že takový život kolem auta periferně sleduji, kolik jsem nepřejel psů, koček a ježků a došlo mi, že můj dopad na přírodu prostě nemůže být 0%, ale můžu a dělám maximum, aby to procento dopadu bylo co nejmenší. A ten letošní kos byl jeden z dlouhé řady těch, kteří mi pod koly mohli ...

  • Jirka

    Diky Petre! Musim s Tebou plne souhlasit, krasne jsi to vyjadril.
    Samozrejme jsem to psal s vedomim "hod kamenem kdo jsi bez viny" ale stejne se clovek nikdy neubrani smutku kdyz uz se mu neco podobneho prihodi. Zajimave je, ze si nevybavuji zadne mrtve ptacky predtim, nez jsem je zacal fotit - byl jsem proste asi nevsimavy.
    BTW chtel bych mit Tvuj sloh a vypravecske schopnosti ;-)
    Mej se skvele.
    Jirka

  • RollsRojs  - Klasika

    Tohle už určitě zažil každý, kdo nějakou dobu řídí. O tom, že se tomu často nedá zabránit, svědčí i moje zkušenost - jel jsem autem po úzké cestě na okraji pískovny a člověk jdoucí běžnou chůzí by mě v ten moment nejspíš předstihl. Najednou se odkudsi z neznáma vyrojila skupinka zajíců, skákali na všechny strany a než jsem stačil položit nohu na brzdu, bylo pozdě. Jeden z nich se odrazil a jeho skok skončil přímo pod mým kolem. Jedné letní noci jsem zastavil uprostřed silnice, abych nepřejel naprosto zmatené a oslněné lišče a minulý týden jsem v třicetikilometrové rychlosti tak tak dobrzdil před přebíhající kočkou. A tak dále, nevyhneme se tomu...
    Ale pořád nejsme takoví, jako jeden můj známý, který dostal chuť na zajíce, tak v noci s kamarády zajel k lesu a tam si jednoho ušáka naschvál porazil.

  • Jirka

    Samozrejme je to tak jak rikas, napsal jsem ten clanek spis jako uvahu o tom, kolik asi zvirat denne zahyne diky nasim navykum a civilizacnim vydobytkum. Jestlize jezdim opatrne a vseho si vzsimam a presto zabiji nekolik zvirat, kolik jich asi zabije neohleduplny ridic/clovek nevedomky a nekdy jen tak pro zabavu??? A ze takovych divnych lidi je zrovna u nas v Cechach porad dost a dost...

Přidat komentář

[b] [i] [u] [s] [url] [quote] [code] [img]   

Security

Prosím=vložte text z obrázku (anti-SPAM ochrana