Runde 2010 – Chčije a chčije!

Terej bílý (Morus bassanus)

Chčije a chčije! To by jistě řekl děda Komárek z filmu Na samotě u lesa, kdyby stejně jako já trávil třetí červencový týden na norském ostrově Runde. Ze 4 dní, které jsem letos věnoval ptákům ostrova Runde celkem asi dvě třetiny propršelo. Musel jsem mít opravdu štěstí, protože takové počasí jsem letos v Norsku ještě nezažil – jak mi prozradil Knut Goksoyr, majitel kempu, ve kterém mám každoročně svou základnu, když je u nás ve střední Evropě horké léto, bývá na Runde většinou ošklivé počasí.

Orel mořský (Haliaeetus albicilla)

Den nultý

Na Runde jsem dorazil v neděli 18. července k večeru. Poslední úsek cesty jsem projížděl krásnými fjordy a ostrovy jižně od Alesundu, v hladině moře mezi útesy se odráželo zapadající slunce a zalévalo malé ostrůvky skal v dálce, z přehrávače zněly teskné balady Marty Kubišové a já se skoro rozbrečel – z té neskutečné krásy kolem a pocitu osamění zároveň – zvláštní, kdo by to čekal uprostřed civilizované země…

Krajina u Alesundu:

Ale zpět k ostrovu Runde – ihned, jak jsem dorazil do chatičky, vybalil jsem věci a vyběhl nahoru na známou papuchalčí skálu. Byl příjemný vlahý večer, od moře to fičelo ale bylo jasno. Skála zela prázdnotou ale zhruba v půl deváté začali přilétat z moře první papuchalci (Fratercula arctica) a o hodinu později to už na skále vypadalo jako když se včely rojí u svého úlu. Letošní sezóna prý byla slabá, ptáci měli málo potravy a museli za ní létat daleko na moře takže bylo i málo mladých – navíc v době, kdy jsem na ostrov přijel, bylo stejně po hnízdní sezóně papuchalků.

Papuchalk ploskozobý (Fratercula arctica)

Den první

A nejenom papuchalků! Dost času jsem chtěl strávit také v kolonii racka tříprstého (Rissa tridactyla) a jak jsem byl překvapený, když jsem na druhý den vyrazil na známá místa a našel celý útes opuštěný! Zdá se, že letos jsem si vybral špatně nejen počasí ale i dobu – no alespoň mám důvod Runde opět navštívit, letos to bylo již popáté.

Alkoun úzkozobý (Uria aalge)

Na Runde je naštěstí v každé roční době na co koukat a tak jsem se přesunul k majáku a sledoval přelétávající ptáky – převážně kormorány chocholaté (Phalacrocorax aristotelis) a tereje bílé (Morus bassanus), pro které asi hnízdní sezóna nikdy nekončí – na ostrov přilétají již začátkem roku a ještě teď v červenci nosili z moře řasy na úpravu hnízd. V hejnech je často doprovázeli letošní, dohněda zbarvení ptáci.

Kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis)

Jinak se kolem mysu pohybovalo velké množství alek malých (Alca torda) a alkounů úzkozobých (Uria aalge), několik druhů racků, chaluha velká (Stercorarius skua) a chaluha příživná (Stercorarius parasiticus), kajka mořská (Somateria mollissima) a poprvé jsem zde také pozoroval sokola stěhovavého (Falco peregrinus).

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

Nepřítomnost kolonií racků tříprstých přinutila chaluhy aby si našly jinou oběť svých náletů – tereje bílé. Chaluhy většinou samy neloví ale napadají ostatní ptáky a kradou jim jejich úlovek – napadený pták často upustí nebo vyvrhne potravu, které se pak zmocní dotěrná chaluha. Podobných náletů jsem pozoroval několik ale žádný se neodehrál blízko mě takže spíše dokumentační foto jednoho útoku:

Cestou od majáku jsem se ještě zastavil na závětrné straně ostrova a měl štěstí na párek alkouna obecného (Cepphus grylle) – tyto ptáky lze běžně vidět v moři, méně pak na útesech. Protože toho dne a na tom místě byla hladina opravdu klidná, lehl jsem si na útes až jsem se namáčel ve vodě a alkouni se na chvíli vydali směrem ke mně tak jsem měl šanci udělat pár snímků.

Alkoun obecný (Cepphus grylle)

Večer jsem se znovu podíval na Papuchalčí skálu, kde se tísnily davy německy a holandsky mluvících turistů a vyrazil zpět do kempu a hlavou se mi honily obavy o počasí následujících dní, předpověď slibovala 3 dny deště…

Bělořit šedý, mladý (Oenanthe oenanthe)

Den druhý

A tak se také stalo – pršelo od rána takže jsem si alespoň mohl přispat. Kolem poledne jsem se pak vydal autem na východ ostrova a fotil z okénka lindušky, konopky žlutozobé,  bělořity, vlaštovky, vrány šedé, racky a ústřičníka.

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica)

Den třetí

Počasí ve středu bylo ještě horší, hustě lilo a tak jsem jen vyrazil na krátkou obhlídku jezer uprostřed ostrova – v mlze nebylo nic vidět, jen se ozýval skřek chaluh velkých. Odpoledne déšť jen trochu polevil a já zkusil znovu východní stranu ostrova. Moje návštěva karavanu s českou značkou, který zde stál už předchozího dne se protáhla na několik hodin a já nakonec jen stihl pár fotek ústřičníka po cestě domů. Zato jsem se ale seznámil s krajany a to dokonce velmi blízkými – jaká je to náhoda, že se daleko na severu sejdou lidé, kteří žijí v Čechách jen pár kilometrů od sebe. Jirka a Petra byli také fotografové a já jsem jen zvědavý, jak nakonec vyšel Jirkův plán na focení orla mořského na rybí návnadu, vymyšlené to měl pěkně jen jsem si realizaci neuměl dost dobře představit…

Vrána obecná šedá (Corvus corone cornix)

Den čtvrtý

A také poslední. Ráno to nevypadalo ani trochu dobře ale předpověď slibovala k večeru vyjasnění. Vyrazil jsem tedy směle a sám na ostrov – cíl jako první den byl maják. Cesta byla v klidu ale u majáku začalo pršet a já strávil další dvě hodiny skrytý na jediném závětrném a suchém místě – v kadibudce :-). Nakonec mi to přeci jen nedalo a i v dešti vyrazil na útes. Schován před největšími poryvy větru jsem opět sledoval dění na moři. Vlny byly ještě větší než v pondělí a tak jsem vše fotil z nadhledu s mořem v pozadí – ne zrovna líbivá kompozice ale co jiného se dalo v tomto stavu dělat? I tak jsem na útesu strávil, promočený a mrznoucí, něco kolem pěti hodin – asi by mě to nepřestalo nikdy bavit, když je hezké počasí, je to výtečné místo – sednete si na skálu a necháte se překvapovat tím, co k vám moře a víte přinese…

Kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis)

Kolem čtvrté se opravdu začalo vyjasňovat a já se vydal k papuchalčí skále – chtěl jsem si na konci letošního výletu ještě trochu zafotit a u papuchalků je to přeci tak snadné… Protože jsem měl ještě pár hodin do jejich příletu na útes, podíval jsem se na chvíli k chaluhám velkým, které už měly malá, světle opeřená chundelatá kuřata – samozřejmě jsem je nefotil, nejsem blázen abych je rušil a ani kontakt s naštvanou chaluhou není příjemný zážitek!

Chaluha velká (Stercorarius skua)

Focení papuchalků ve večerním světle bylo pak už jen třešničkou na dortu za celým letošním výletem, který se nevyvedl úplně podle plánu ale jako vždy přinesl něco nového a neočekávaného. Jen mě párkrát napadlo, že při každé návštěvě opouštím ostrov s nápady, kde, jak a co fotit další rok a ono to vždy ne úplně vyjde. Až sem jednou pojedu naposledy, určitě se mi podaří všechny resty doplnit a to pak budou fotky panečku! Ne, tak to samozřejmě není ale v tom je přeci krása focení a pozorování přírody, vždy vám přinese nějaké překvapení a rozhodně (naštěstí) se nechová tak, jak si představujeme…

Poslední fotografie výletu – pohled na kolonii tereje bílého při západu slunce: