Bekasina větší ve středním Norsku

Tedy to byla pauza! Červnová dovolená v Norsku, stěhování do nového domku, léto v Čechách strávené na přestavbě domu a koncem září zase zpět do Norska po mateřské dovolené - hodně se toho poslední dobou dělo a téměř nic z toho nemělo nic společného s focením ptáků. Jediný zážitek z léta bylo setkání s ledňáčkem - ale ne, že bych se za ním vydal k potoku - tenhle krasavec se objevil na našem malém zahradním jezírku za oknem obýváku. Chvíli poseděl na větvi vrby a po pěti minutách odlétl když zjistil, že ve vodě žádné rybky nežijí.

Sameček bekasiny větší (Gallinago media) na tokaništi, Levanger

Teď se zase pomalu vracíme k normálnímu režimu a já mám opět čas na fotky. Ještě bych měl zmínit, že u našeho nového bydlení v Norsku jsem si konečně postavil krmítko a kryt tak budou snad i nějaké krmítkovky. Zatím létají běžné druhy, v zimě to snad bude pestřejší. Navíc bydlíme hned na břehu jezera, kde pravidelně přezimují labutě zpěvné, morčáci nebo hoholi...

Sameček bekasiny větší (Gallinago media) během nejaktivnější části toku, Levanger

Pojďme ale popořádku, nejdříve zážitky a fotografie z léta. Hlavním cílem červnového výletu byla bekasina větší (Gallinago media), respektive její četná tokaniště, která se nacházejí ve středním Norsku - ta nejznámější pak kolem Levangeru. První fotografie tokajících samečků bekasiny větší z lokality Rindal jsem shlédl na displeji fotoaparátu jednoho norského kolegy, kterého jsem vloni potkal v Dovre a velkou inspirací se pro mě stal přebal knihy "Guide til Norges fugleliv", kterému vévodí nádherná fotografie od Kjetila Schjolberga.

Po setmění se samečci slétají na tokaniště a usedají do trávy, ve které je lze snadno přehlédnout

Bekasina větší (Gallinago media) patří mezi 4 evropské druhy ptáků s výrazným tokem; norská příroda poskytuje útočiště všem těmto druhům - na jihu a ve středu Norska jsou to ještě tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a hlavně na severu Skandinávie početná tokaniště jespáka bojovného (Philomachus pugnax). Protože sledování ptáků s výrazným tokem je většinou jednodušší než pozorování druhů bez námluv, můžete na internetu najít několik společností, které nabízejí fotografování bekasin větších z komerčních krytů což ovšem milovníka přírody nemůže příliš uspokojit. Nejde ani tak o ty peníze (a není to málo), které za jednu noc v krytu dáte ale spíš o ten pocit, když si tokaniště najdete sami a nemusíte fotografovat ta samá zvířata jako desítky fotografů před vámi a po vás. Chápu ovšem, že většina fotografů nemá čas a prostředky procházet skandinávské hory a poslouchat, zda nezaslechne typický hlas tokajícího samečka...popravdě ani já nejsem takový znalec a souřadnice tokanišť bekasin velkých jsem našel po důkladném brouzdání po norském internetu.

16.55: fotostan připravený na tokaništi

Návštěvu tokanišť jsem naplánoval na začátek června - i když záleží na tom, jaká byla předchozí zima, celkem se nelze v této době splést, vždyť nejaktivněji tok probíhá každou sezónu zhruba mezi polovinou května a června. Vybaven mapami z google.maps a souřadnicemi vybraných tokanišť (podle dostupnosti a počtu tokajících jedinců v minulých letech) jsem tedy vyrazil vstříc neznámu. Podle satelitních map je horský terén kolem Levangeru téměř bez vegetace a silně podmáčený. Jak jsem zjistil při prvním výšlapu, to co na snímku vypadá jako nepřekonatelná blata je ve skutečnosti slabá vrstva podmáčené rašeliny na skalnatém, ledovci obroušeném povrchu. I v těch nejvlhčích místech jsem si dobře vystačil s dobrými pohorkami, žádné propady po pás bažiny se naštěstí nekonaly.

Začátek aktivná fáze toku - samečci tokají skryti v trávě

Vůbec nejkrásnější na celém výletě za bekasinami většimi bylo pohybovat se osamocen po magicky krásné, chladné a nedotčené severské krajině. Vlhké svahy porostlé jehličnany, které stoupají od křišťálově čisté divoké říčky do vyšších poloh, kde stromy pokrývají silné vrstvy lišejníků a les pomalu řídne až se člověk ocitne ve vrcholových partiích téměř beze stromů, kde souvislou vrstvu rašeliny brázdí četné potůčky a mělké, rezavě zbarvené tůňky. Krajina člověka naplní až teskným a přitom krásným pocitem, barvy kolem jsou spíše šedé a tmavě zelené, zelená tráva propletená se starými uschlými stébly a všudypřítomný vřes. Ten zvláštní pocit ještě umocňuje pozdní zapadající slunce a samota - široko daleko není ani živáčka, nikde žádná pěšinka, jen čistá neporušená divočina...

Bekasiny jsou v porostu opravdu velmi dobře maskované

Bekasina větší je, stejně jako většina ptáků a zvířat, nejaktivnější v noci, proto se na lokalitu musíte vydat před setměním. To je ve středním Norsku v červnu ale poněkud pochybný termín neboť pravá tma tu v létě vlastně nenastává, pouze kolem jedné ráno se hodně sešeří aby pak kolem čtvrté slunce zase vyšlo jen o kousek dál na horizontu. Z předchozího popisu by se snad mohla zdát zdejší příroda nehostinná, opak je ale pravdou, cestou na vrcholky kopců, kde se tokaniště bekasin větších nacházejí, mě doprovází vzrušené volání kukaček, které se prohánějí po nedalekých stromech, co chvíli mi nad hlavou přelétne kvorkající sameček sluky lesní "v tahu", po cestě mě doprovází pískání všudypřítomných hbitě pobíhajících kulíků zlatých a zdálky k tomu jako hluboká ozvěna zaznívá klidný zpěv cvrčal. Chvílemi se nervózně otáčím do stromoví za sebou, přeci jen se už nacházím v místech běžnějšího výskytu medvědů hnědých i když možnost setkání je asi méně než mizivá...

Sameček se začíná naparovat...

Po prvním seznámení s terénem bere za své můj plán navštívit několik tokanišť a spokojuji se s jedním, které je asi 45 minut od místa, kam se mohu ještě dostat autem a které pravidelně hostí (podle literatury) asi 10 tokajících samečků. První cesta na místo určení je poněkud zmatená a má GPS mě dovede na plochý vrcholek porostlý vřesem trochu klikatou cestou. Orientace v terénu je dost složitá protože kolem to vypadá dost podobně, nikde žádný výrazný záchytný bod. Posledních 200 metrů před předpokládaným tokaniště se téměř plazím a co chvíli nastražuji uši jestli neuslyším typický zvuk tokajících samečků. Nic, po bekasinách není na místě ani památky i když cestou jsem měl několikrát dojem že cvrlikání bekasin neznatelně slyším. Je půlnoc a je už spíše šero než tma. Zpocený a urousaný si sedám do vlhkého vřesu, nechám se prostupovat tím zvláštním pocitem samoty a pečlivě naslouchám zvukům hor. Fouká dost silný vítr a tak mé šance na zaslechnutí samečků jsou ještě mizernější - při bezvětří je volání slyšet i na 300m! Za mými zády se ozývá zvláštní volání - je to liška nebo rys, který také rád tokaniště navštěvuje? Pozoruji dalekohledem horizont ponořený do šera a z jednoho směru ke mě doléhá zvláštní zvuk - to přeci musí být ono! Koukám tím směrem ale nevidím nic než rašeliniště porostlé vřesem a v dálce nízké smrčky a břízy. Pro jistotu abych případně bekasiny nevyplašil se vydávám plazením směrem, odkud ke mě vítr přivál pár útržků zpěvu, na kterým jsem tak toužebně čekal. Postupuji velmi pomalu ale zvuk jakoby ustává - spatřili mě snad ptáci a utichli?

Dochází i na první střet se sokem...

Dobrá půlhodina plazení a naslouchání jen jitří moje smysly a já opatrně vykukuji zpoza terénní vlny na další vyvýšeninu a...zase nic! Mám snad halucinace? Zvuk je ale silnější, rozhlížím se a snažím se lokalizovat zdroj - na okraji houští dobrých ještě asi 200 m ode mě rozeznávám v dalekohledu pohybující se obrys vztyčeného samečka bekasiny. Tak jsem to s tou opatrností trochu přehnal - rychle se skryt za terénními nerovnostmi přibližuji k místu činu - je to asi 400 m od původní lokality ale musí to být ono. v dalekohledu rozeznávám alespoň 2 další samečky! Hodnou chvíli si vychutnávám pohled na zamlženou scénu odehrávající se daleko přede mnou než se velkým obloukem vydám zezadu k tokaništi. Jak jsem později poznal, tokaniště to není jedna mulda o kterou se pere pár samečků - rozlohou má i několik set metrů takže přiblížit se nepozorovaně vlastně není možné. Cestou ke keři, kde jsem spatřil první ptáky plaším dalších několik jedinců a tak rychle obhlížím scénu, cvakám pár dokumentačních fotek bekasin schovaných v trávě a ustupuji zpět. Další den budu muset přijít daleko před setměním...Můj první výlet za bekasinami a hned trefa, zatím bez slušné fotografie ale místo téměř luxusní! jsou asi dvě hodiny ráno a já se ubírám zpět do chaty.

A vítěz zaujímá pozici na vyvýšeném místě...

Na další den se vypravuji na lokalitu už ve tři hodiny odpoledne. Cesta nahoru mi dává pěkně zabrat, je krásný slunný den, s fotobatohem na zádech, těžkým stativem a krytem a spacákem v rukou to není zrovna příjemná procházka. v pět jsem na místě a kryt postavený hned vedle keře aby tolik nerušil, zalézám do stanu a čekám. Je to jako věčnost, trvá to skoro 4 hodiny, než se objeví první pták, v devět fotím první bekasinu lehce vykukující z bezpečí travnatého porostu, první viditelný tok začíná zhruba o půl hodiny později ale ostatní samečci se k tomu prvnímu přidávají až po dalších téměř dvou hodinách. Půl hodiny před půlnocí se odváží první sameček vylézt na vyvýšený drn trávy a tím začíná nejaktivnější část celé podávané - ta trvá až téměř do čtyř hodin do rána a já si v lehu mohu téměř ukroutit krk. Po půlnoci to už kolem stanu vře, jsem uprostřed tokaniště s přibližně 15 samečky! Ti se navzájem předhánějí, naparují se a dokola opakují svůj zvláštní cvrčivý zpěv. Nalétávají na sebe a bojují o vyvýšená místa v okolí. Kolem druhé hodiny ráno mám pocit, že už se nedá fotit ale na otevřenou clonu kupodivu vystačím s nastavením ISO max. na 3200. Spokojen opouštím kryt kolem čtvrté když už je kolem klid, fotokryt nechávám na místě, jsem v Norsku a navíc daleko od civilizace...

Následující  souboj se odehrál pět minut před jedenáctou:

Po probdělé noci prospím na chatě většinu dne a na místo se vracím až kolem sedmé večer, podle zkušenosti z předchozího dne se mi nechce čekat v krytu zbytečně několik hodin. Nebe je ale zatažené na což reagují i zvířata. Už cestou k tokaništi potkávám asi kilometr před krytem jednoho osamoceně tokajícího samečka a po příchodu k fotostanu plaším několik ptáků, kteří museli na tokaniště dorazit už během odpoledne.

Tok tentokrát opravdu začíná dřív než předešlý den i když světelně je situace dost podobná - ptáci se zkrátka neřídí hodinkami ale podle světla - když je zataženo, začínají tokat i o několik hodin dřív než když je jasný den. Rychle zalézám do fotostanu a čekám, co se bude dít. Naštěstí ptáci se brzy znovu ozývají a já si mohu nanovo vychutnat ten jedinečný okamžik být v centru tokaniště bekasiny větší. Tentokrát vybaven ještě objektivem 300mm se snažím udělat i pár videí, které jsem si dovolil sestavit do krátkého videoklipu, je to můj první pokus tak snad se bude líbit. Video je, myslím, zvláště u druhu jako je bekasina větší, neocenitelná technologie neboť zachytit na fotografii všechny fáze toku a zpěv zkrátka nejde.

 K fotografiím bych ještě rád dodal, že jsou softwarově přisvětlené, v noci byla samozřejmě větší tma, než jak se zdá z fotografií - lepší představu lze snad získat z videa. Také nastavit ideální barevné podání fotografií je velký oříšek a všechny fotografie jsem mnohokrát předělával neboť jsem s výsledkem nebyl i na několikátý pokus spokojený takže buďte shovívaví :-)

Je krátce po čtvrté ranní a já opouštím kryt, slunce už stoupá nad obzor...

___________________________________________________________________________________________________